Výcvik psů

Ahoj, jmenuji se Tereza Michálková a se psy žiji od útlého dětství. Žiji pro ně celým svým srdcem.
Od malička jsme chovali hovawarty. Začalo to, když jsme měli chovnou stanici a narodila se nám štěňata. Každé štěně bylo v něčem výjimečné.
Jak plynul čas, štěňata odcházela do nových domovů a ubývala. Jednoho dne zbylo poslední štěně, které jsme se rozhodli si nechat. Pojmenovali jsme ho Andy.
Díky jeho výjimečné osobnosti jsme byli my dva nerozluční parťáci. Byli jsme jako jeden. Vždy jsme věděli na co ten druhý myslí. S Andym jsem prožila tolik zábavy, daroval mi tolik lásky a zároveň mě toho spousty naučil.
Díky jeho dobré povaze jsem začala chodit do kroužku ''Voříšci''. Byl to kroužek pro děti se psy. Učili jsme se tam jak psa naučit triky, chodili jsme na procházky a sem tam nám naše trenérka postavila překážky na agility. Díky ní jsem objevila agility. Je to sport, do kterého jsem se celým srdcem zamilovala a žiju jím.
Jak šel čas a roky přibývaly, Andy mi stárnul. Uměli jsme toho spousty. Vystupovali jsme dokonce párkrát v rámci kroužku a ukazovali triky, které jsme se naučili.
Jednoho dne ale onemocněl. Nebylo to pro mně lehké období a jeho odchod nebyl vůbec příjemný. Byla to pro mne obrovská rána, ztratit toho nejlepšího parťáka.
Dny plynuly a rodina se rozhodla si pořídit nového člena Aggi. Je to černá fenka hovawarta. Jelikož už jsem měla nějaké zkušenosti s výcvikem a obstaráním psa, tak jsem se toho ujala. Učila jsem Aggi již od malého štěňátka. Uměla všechno. Jakmile to bylo možné a měla potřebná očkování, začala jsem s ní chodit k naší nejlepší trenérce Niky Schovancové, díky které jsem tam, kde jsem teď. Vedla i kroužek Voříšků.
S Aggi jsem začala chodit už pouze na agility. Své zkušenosti z kroužku a všechny základy jsem poté praktikovala podle svého cítění.
Aggi rostla do krásy a já jsem ji úspěšně naučila vše, co se týká agility. Začali jsme jezdit na neoficiální závody a posunovat se dále. Už na prvních závodech jsme vyhrály krásné 3. místo.
Úspěšně jsme také s Aggi složily zkoušku bonitace s čistým bonitačním kódem 4 /1a/ S.
Bohužel i já jsem dospívala a přestěhovala se s přítelem do svého. Aggi jsem si ale nemohla vzít s sebou. I když jsem bydlela kousek, už jsem neměla tolik času plně se Aggi věnovat. Snažila jsem se, co jen bylo v mých silách, ale nebylo to ideální.
Jednoho krásného dne, kdy nastal vánoční čas, jsme uviděli inzerát na fenečku staforda. Jeli jsme se na štěňátko podívat. Bylo to plemeno, které jsem doposud osobně neznala. Bývalí majitelé pejska nezvládali, a tak ji chtěli věnovat někomu, kdo se o ni postará lépe. Jmenuje se Athéna.
Zahájila jsem ihned výcvik a postupně jsem přicházela na to, kolik toho o tomto plemeni ještě nevím. Bylo to něco úplně jiného než hovawart. Velice rychle jsem si Atinku zamilovala. A konečně jsem byla opět šťastnější. To je ona, ta, na kterou jsem čekala a opět jsme jako jeden. Naučila jsem Atinku spousty triků, poslušnost, chodíme dělat přednášky canisterapie do školky, běháme agility již od štěňátka a máme za sebou také neoficiální závody. Máme za sebou troje závody a na dvou jsme se umístily na krásném 2. místě.
Nyní pomáhám také hodně známým a kamarádům s výcvikem psů a zdokonaluji se. Věnuji se psům naplno. Mým cílem je pomoci lidem, kteří chtějí lépe porozumět svému psímu parťákovi a chtějí se společně něco naučit.
Ráda pomůžu a podělím se o své zkušenosti.
Těším se na vás!